Ovlivňují pohádky náš život?

Ahojky Birďátka. Dneska si počtou hlavně ti, kteří jako děti milovali pohádky, alespoň tak jako já. No vlastně, je miluju do teď a nedokážu si představit život bez nich. Tak jdem na to.

Pohádky nás provází celý život, od batolete až po seniory. Mají je rádi asi všichni. V každé pohádce je ukryté nějaké moudro, ponaučení, nějaký hlavní smysl života. Jako děti to až tak nevnímáme, ale díky nim právě už od malá rozeznáváme rozdíl mezi dobrem a zlem, štěstím a neštěstím. Pohádky na nás takto působí, aniž bychom jim jako děti vkládaly jakýkoli hlubší smysl. Učí nás a v dětském věku nás dost ovlivňují.

Asi každý zná pohádku o Popelce, Sněhurce, Lvím králi nebo o jiných smyšlených postavičkách, které všichni dobře známe. Pohádka je pohádkou právě proto, že vždy končí dobře, většinou s nějakým ponaučením, prostě pohádkově. Určitě všichni znají větu : ,,A žili šťastně až do smrti." Hlavně tato věta nás ovlivňuje od období dospívání až po starší dospělost. Dává nám naději a představu o tom, jak by to správně mělo na světě fungovat. Dobro by mělo vyhrát nad zlem, na každou hodnou bytost někde čeká krásný princ, nebo že s poctivostí nejdál dojdeme.

Čím jsme starší, tím najivnější se nám pohádky zdají být. Už jsme kolikrát zažili, že ne vždy vyhraje dobro nad zlem, že ne na každou chudou hodnou dívku čeká krásný a bohatý princ, a bohužel jsme už i díky našim politikům přišli na to, že poctivost v dosažení největších cílů, nehraje téměř žádnou roli. Je to smutné. Ale proč je to pro nás tak smutné? Protože je realita jiná než v pohádkách? Nebo protože jsme z pohádek naučení, že by to mělo být jinak? Vždyť by to přece nemělo být úplně naopak, než nás učí pohádky, ne?

Pohádky a jejich hlavní hrdinové nás v našem životě chtě, nechtě, hodně ovlivňují. Často jsme zklamání a naopak jsem hodně překvapení, když nás potká něco ,,pohádkového". Bereme si příklady z různých pohádkových hrdinů.

Občas si přejeme být sílní jako Mufasa že lvího krále, ale cítíme se spíše jak malý nešikovný drak ,,Mušu" z Legendy o Mulan. Jako dívky jsme chtěli mít tak nádherné vlasy jako Malá mořská víla, nebo jsme chtěli mít mluvící zvířecí kamarády jako byli Timon a Pumba. Chtěli jsme být neohrožení jako Robin Hood, nebo nebojácní a vyčůraní jako Zajíc z Jen počkej!

Všichni tito pohádkoví hrdinové nám ukazují různé lidské tváře, povahy a různé lidské charaktery. Máme je za vzory a chtěli bychom být nejen stejní jako oni, ale chtěli bychom mít i stejně hezký konec příběhu. Chtěli bychom jistotu, že vše dopadne dobře jako v pohádkách ať se stane cokoli.

Bohužel nežijeme v pohádce, ale můžem se pokusit si vytvořit vlastní a představovat si, že vše co se děje, je jen trnitá cesta k dosažení krásného konce. Pohádky nás zkrátka hodně ovlivňují a je dobře, že nám jsou vzorem. Vždy tu byly a vždy budou a je důležité aby tu byly i pro další generace, protože z pohádek se naučíme opravdu hodně. Proto se nestyďte v jakémkoli věku pustit pohádku a alespoň na chvíli odejít z někdy nepěkné reality.

Kdybych měla vypsat svoje oblíbené pohádky, byl by to delší seznam než tento článek. Každá pohádka má něco do sebe a já se vždy ráda na každou znovu podívám. Žijte si svojí pohádku Birďátka, Vaše Jaybird. :)