Ahoj Birďátka, dneska je neděle a já mířím vlakem do Plzně s dětmi na jejich první republikový turnaj ve stolním tenise. Jelikož je teprve ráno ještě není takové teplo, jako hlásí na odpoledne, tak jsme ještě kapku nabalení.

Dnešní článek bych právě proto chtěla věnovat práci s dětmi a věcmi s tím spojenými. Tak dejte nohy nahoru, sedněte si ven na sluníčko, nebo pokud nemáte zahrádku, tak alespoň na balkon a chvilku si počtěte.

Jak víte, je mi teprve 18 let a i v tomto poměrně ,,mladém" věku se věnují tréningu menších dětí ve stolním tenise. Je to docela úsměvné, protože jsem nikdy nebyla nějaký velký sportovní talent. Trvalo mi něco přes 8 let než se začali projevovat první větší úspěchy a vítězství, musela jsem si to tzv. vydřít. Stolní tenis hraju 12 let, a tak jsem po získaných zkušenostech a nejlepších dětských letech s trenérem usoudili, že bych mohla začít předávat zkušenosti dál. Protože každé dítě na turnajích nasaje atmosféru, získá zkušenosti, přátele a psychickou odolnost, dokáže spíš těm mladším dětem popsat, jak to chodí a naučit je i nějaké ty fígle.

Ten, kdo už někdy s dětmi někdy pracoval, ví, jak je to občas, hlavně psychický, náročné. Většina z nich to dělá z chutí, a protože se chtějí něco naučit, ale později se pak dostanou do věku puberty a období vzdoru, začnou mít jiné priority a tréningy spíše bojkotují. Toto jim ovšem nemůžeme mít za zlé, protože jsme si všichni tímto obdobím prošli a ani my jsme nebyla úplně vzorná ptáčata.

V každém takovém oddíle či sportu jsou pilné a ctižádostivé děti, které se opravdu snaží a chtějí se něco naučit. Jsou tam taky zlobilci, kteří jsou talentovaní, ale zas nemají snahu se zdokonalovat a myslí, že jim stačí mít talent a trénink je proto neefektivní, když je musíte neustále hlídat a vymýšlet jim něco extra aby se nenudili. Tyto zlobilce je třeba mít celou dobu na očích, vymýšlet různé kombinace hráčů, aby neměli čas zabývat se jinými věcmi. Už jen proto nejde vždy tréning podle tréningového plánu a přichází na řadu improvizace.

Já beru práci s dětmi jako zábavu a i poučení. Však taky nenajdete energičtějšího a upřímnějšího člověka než je dítě. Ať už totiž v životě řešíte jakékoli problémy, v tuhle chvíli vypněte a musíte se soustředit na to, aby ten tréning za něco stál, aby odcházely s dobrým pocitem a s tím, že to nebylo zbytečné

Práce s dětmi není jen o nich, je to taky dost o vás.Jde o to, jestli k vám děti vzhlížejí, jestli vás berou jako autoritu, nebo z vás absolutně respekt nemají. Je to totiž hodně o vzájemném respektu a spolupráci.

Je krásně vidět jak se po příjezdu na zápas v dětech bijou pocity, jsou nervózní, ale zároveň natěšení, zda jim dnešek přinese úspěch či neúspěch. Ten kdo nějaký sport dělal nebo dělá, přesně ví, o čem teď mluvím.

Jak už jsem řekla, tak práce s dětmi není vždy jednoduchá, ale jsou to nádherně využité chvíle, ve kterých se učíme jak my, tak i oni. Však i v nás se mění emoce a prožíváme to s nimi. Tu obrovskou radost, kterou vidíme v jejich očích po úspěchu nás nenechá chladnými a jsme na ně pyšní, však jsme je přece něco naučili.

Myslím, že v dnešní době je hodně důležité, abychom s dětmi pracovali. Rozvíjí to jak jejich schopnosti a dovednosti, tak to přináší spoustu věcí i nám. Takže i když občas nemáte chuť je něco nového učit nebo ztrácíte naději, myslete na to, že je to jen chvilkové a je to taky občas nebaví, ale na ten trénink přijdou, už třeba jen kvůli vám.

Pojďme společně pomáhát v rozvoji malým ptáčátkům, pokud máme možnost, Vaše Jaybird. :)